Spousta lidí si myslí, že zamilovaný člověk chodí pořád s hlavou v oblacích a přestává vnímat realitu. Dívají se pak na něj skrz prsty a považují jej za blázna, co se nechal láskou připravit o rozum. Já si myslím, že je to blbost a že z takových lidí mluví jenom čirá závist. Povím Vám příběh o ženě, která se nezalekla ani nejsvízelnější situace. V našem městě žili pohromadě mudlové i kouzelníci. Ti první samozřejmě neměli o tajemství těch druhých ani tušení. Mezi nima byla i mladá krásná čarodějka, jejíž manžel zastával vlivnou pozici na ministerstvu kouzel. Jejich dům byl z části kouzelnický a z části mudlovský, záleželo podle toho, kdo měl zrovna přijít na návštěvu. Jenom lidé ovládající čáry mohli vidět tajné dveře oddělující jednotlivé pokoje. Paní domu byla v manželství znuděná. Její muž byl sice čisté kouzlenické krve, jak si rodiče přáli, nicméně byl pořád pryč a nechával ji často samotnou. Krásná čarodějka jako ona nemůže chodit po ulici bez toho, aby nezasáhla oko chtívého mládence. Tak se taky stalo, že se do ní zamiloval mladý kouzelník Leon. Naše milá čarodějka, jejíž jméno bylo Isabella jeho lásku uvítala s otevřenou náručí, šťastná že bude mít konečně trochu rozptýlení. Leon však nebyl jediný, kdo se lapil do jejích sítí. Její kráse podlehl také pan Lambert, který bydlel ve vedejší ulici. Byl to sice vážený obchodník ale na druhou stranu jen mudla. Lambert neměl ve srovnání s mladým Leonem moc šancí, nic co by ji mohl nabídnout jí nepřesvědčilo. Byl však velice odhodlaný a na každém kroku jí pronásledoval. Isabella se bála, aby náhodou v nevhodnou chvíli neodhalil jejich tajemství, proto se rozhodla, že jej raději vezme na milost a sama si tak určí, kdy jí bude navštěvovat. Jednou ráno jí manžel oznámil, že odjíždí na důležitou pracovní cestu a vrátí se později než obvykle. Doprovázel několik mudlovských ministrů a proto se musel přemisťovat jejich dopravními prostředky. Isabella neváhala ani vteřinu a hned poté, co se za jejím manželem zaklaply dveře, zavolala milovanému Leonovi, aby za ní přišel. Netrvalo dlouho a Leon se přemístil přímo k ní do domů. Mezi tím si však i pan Lambert všimnul, že její manžel odešel z domu a usoudil tedy, že jí poctí svou návštěvou. Služka, jenž šla otevřít Lambertovi dveře, Isabellu nepřetržitě informovala o tom, že natěšený Lambert od rána sledoval dům a přispěchal hned po tom, co viděl jejího muže odjet. Isabella poprosila Leona, aby se zatím schoval do kouzelnické části domu. Bohužel se nemohl přemístit pryč, protože by tím riskovali, že zvědavému Lambertovi odhalí skrytou část domu. Leon si nepřipustil, že by se Isabella podvolila mudlovi, proto vůbec neprotestoval. Poté Isabella přikázala služce, aby Lamberta vpustila do ložnice. Lambert si odložil boty u dveří u vchodu a vkročil do ložnice. Isabella ležela laškovně rozvalená na posteli, když to Lambert viděl na nic nečekal a hned se k ní přidal. Mezi tím, co se oddávali postelovým hrátkám, přiběhla služka, že se manžel nečekaně vrátil domů. Isabella s hrůzou vyskočila z postele a uvědomila si, že má v domě dva muže, z nichž jeden nesmí vědět, že jsou kouzelníci. Zamítla možnost, že ho klasicky schová do skříně a s chladnou hlavou hned vymyslela plán. Otočila se k panu Labertovi a říká: „ Pane, máte-li mě doopravdy rád a chcete-li mě zachránit před manželem, uděláte, co Vám teď řeknu. Okamžitě opusťe dům a křičte při tom: „To není možné, ale já si na toho neřáda stejně počkám venku“. Lambert nečekal na další vysvětlení a vyrazil ven. Nasadil při tom rozčilený výraz a křičel po Isabelle přesně jak mu nakázala. Hluk samozřejmě upoutal jejího manžela, nestačil však nijak reagovat a nevěřícně hleděl na cizince, který spěšně odcházel z jeho domu. Mezi tím do síně dorazila i naštvaná Isabella, rudá v tváří volala za Lambertem „Sám jste se přesvědčil, že tady nikdo není, tak okamžitě zmizte“. Pán domu se nechápavě otočil na Isabellu a hned chtěl vědět, co to mělo znamenat. Poté, co se Isabella ujistila, že je Lambert pryč z domu se hned pustila do vysvětlování. „Před chvílí sem vběhl jeden z našich, ve tváři uštfaný výraz ať mu prý pomůžu. Byl tady vedle něco kupovat a tady ten mudla ho spatřil, jak si do kapsy schovává hůlku nebo co. Myslel si, že něco ukrad a tak se na něj hned vrhnul a chtěl ho nechat prohledat. Prý jak viděl, že se k němu blíží strážníci, tak se otočil a dal se na útěk. Nechtěl, aby viděli, všechny kouzelnicické věci, co u sebe měl, aby to nepřipoutalo pozornost. Bohužel je ulice dneska plná lidí a nenašel vhodné místo k přemístění. V tom prý spatřil náš dům a vzpomněl si, jak na ministerstvu slyšel, že máme část domu skrytou před mudly.“ Isabella jedním dechem popisovala manželovi situaci, v tom se ve dveřích objevil Leon a dodal tím jejímu příběhu chybějící článek. „Nevím, jak Vám mám poděkovat. Zachránila jste mě před nepříjemným vysvětlováním a možným odhalením našeho světa“ začal Leon děkovat. Měl dost času vyslechnout si její rychle vymyšlený příběh a přidal se do hry. „Musíte si dávat větší pozor mladý pane. Takové problémy si nemůžeme dovolit“ peskoval jej pán domu, ale pak s úsměvem dodal: „Hlavně, že to dobře dopadlo. Ten chudák se na Vás venku asi načeká.“ „Ještě jednou tisíceré díky“ rozloučil se Leon a přemístil se pryč. Jak vidíte, Isabella si zachovala chladnou hlavu a uchránila tak všechna svá tajemství. Manžel byl spokojený s jejím vysvětlením a nikdy se nedozvěděl o jejím úskoku.
Lily Peterson
Žádné komentáře:
Okomentovat